Jak nás informovala média, v sobotu se v Praze sešlo několik tisíc lidí, aby připomnělo roční výročí začátku neblahé vojenské krize na Ukrajině. Účastníci se sešli v podvečer v Praze na Letné, píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz..

Průvod se následně vydal k ukrajinské ambasádě, kde vystoupil i nově zvolený prezident Petr Pavel. Celou akci s názvem Vidím jasně, co je třeba udělat, zakončil koncert. Kromě ukrajinských vlajek měli s sebou lidé také baterky, které organizátoři po akci chtějí vybrat a poslat na válkou zužovanou Ukrajinu. Sobotní akci pořádalo hned několik spolků, konkrétně Dárek pro Putina, Paměť národa, Milion chvilek pro demokracii a rovněž Velvyslanectví Ukrajiny v Praze.

V jejím úvodu promluvil spisovatel Jiří Padevět, který vedle ročního výročí od začátku války na Ukrajině připomněl také 75. výročí komunistického puče v Československu. Neopomněl zmínit ani úmrtí faráře Josefa Toufara, který byl umučen příslušníky STB před 73 lety. Jaderná inženýrka Dana Drábová uvedla, že je ráda, že Ukrajinu podporuje tolik lidí. Tu Ukrajinu, která podle ní dala přednost boji za svobodu před pochybným Putinovým mírem. Vedle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) akci podpořil i velvyslanec Spojených států amerických Bijan Sabet, který všem přítomným sdělil jednoduché poselství, a to že stojí na straně Ukrajiny, a v závěru zvolal: Sláva Ukrajině.

Na budově Ministerstva vnitra v tu dobu v šest hodin probíhal videomapping, který ukázal počátek invaze, ale i to, co se po v pádu vojsk na Ukrajině během posledního roku odehrávalo. Po projekci se lidé odebrali k ukrajinské ambasádě kolem ruského zastupitelského úřadu. U ruské ambasády zapichovali ukrajinské vlaječky jako připomínku obětí války. Na večerním koncertě pak vystoupil i David Koller, frontman skupiny Lucie.

Jestliže bylo na té akci „několik tisíc“ lidí, kde byl ten půlmilion Ukrajinců, kteří u nás dnes žijí, a mnozí z nich právě s oficiálním zdůvodněním uprchlictví před válkou? Že by jim to bylo jedno? Pak odpověď může být, že dosáhli svého – v sociální i jiné oblasti, a nepotřebují se ve špatném počasí producírovat na akcích českých neziskovek, které to přece odehrají za ně.

Jestliže tu akci pořádaly uvedené neziskovky, pak je na místě se ptát, za jaké a čí peníze. Účast Paměti národa a podobných napovídá, že jde o spolky financované granty z veřejných peněz. Tedy jsme si tu ukrajinskou akci platili my, občané České republiky, aniž bychom měli sebemenší možnost se vyjádřit k tomu, zda s tím souhlasíme a zda to chceme. Ona nedotknutelnost a finanční background daných neziskovek jsou dány napojením na politické kruhy, dnes u nás vládnoucí, a samozřejmě také naším mlčením. Kdo zmocnil nějaké aktivisty, aby utráceli peníze z našich daní v době, kdy se tu žongluje s penzemi, cenami energií, potravin, léků atd.? Občané to jistě nebyli, ti mají jiné starosti.

Kdo zmocnil knihkupce Jiřího Padevěta, který se stal samozvaným vykladačem naší minulosti, aby hovořil na podobných akcích? Jen jeho zřejmě dosti vysoká ambicióznost a touha být viděn. Fakt, že se nechává bez uzardění nazývat v médiích spisovatelem či dokonce historikem, to jen potvrzuje. Padevět je absolventem střední školy zeměměřičské, studia na Pedagogické fakultě, obor český jazyk a hudební výchova, nedokončil. Před lety se mu podařilo nepříliš cituplně vykousat z místa šéfa státního nakladatelství Academia anglistu a politologa Alexandra Tomského. Od té doby nemine snad rok, aby si ve „své“ Academii nevydal nějaký opulentní svazek, zpravidla obsahující jen komentované dokumenty z minulosti. Tomu se říká „historik“. A opět: činí to ve státním majetku, tedy za peníze z našich kapes.

Komentovat vystoupení Dany Drábové snad nemá smysl. Tato dáma, tolik let zavrtaná v útrobách Miloše Zemana, pochopila, že dnes není v módě Rosatom, nýbrž Westinghouse, a všechna její veřejná vystoupení tomu odpovídají.

Co je však nejhorší, je angažmá veřejných činitelů. Předně ministra vnitra Víta Rakušana, a potom, s velikým kroucením hlavou, soukromé osoby Petra Pavla, který od okamžiku svého zvolení presidentem, ačkoli neprošel inaugurační procedurou, vystavuje svou tvář na všech možných i nemožných oficiálních úrovních. Dobrá, o Rakušanovi máme obrázek už od časů slavného pytle s mrtvolou Putina. Ale Pavel? Deset dnů předtím, než stane v čele státu, se exhibuje, jako by jí už byl? Není na to nějaký paragraf? Poraďte, ústavní právníci! – Aha, neporadíte, protože chcete, aby vás tento prezident – čekatel co nejdříve dosadil do Ústavního soudu, a proto s ním chcete být zadobře.

Takže co z toho všeho plyne? Byla to smutná estráda na ukrajinské téma, jímž se někteří vrchnostové za pomoci placené klaky neziskových žoldáků snaží předvést před zámořskými chlebodárci. Nezlobte se, ale jinak to hodnotit neumím. A moc se bojím, že mám pravdu.